Chow-Chow
Původ a historie
Čau-čau má velmi starý původ. S největší pravděpodobností pochází z Číny a podle některých zdrojů využívali čau-čau tibetští mnichové k hlídání lam. Číňané dokonce upravovali jejich maso jako pokrm. Do Evropy, respektive Velké Británie, byl přivezen v 18. století a v roce 1895 vznikl Klub milovníků čau-čau. Dnes je rozšířený především na britských ostrovech a ve Spojených státech, potkat jej ale můžete i u nás.
Povaha a charakter
Čau-čau nepatří mezi typické domácí mazlíčky. I přes svůj "medvídkovský" vzhled je to uzavřený, introvertní pes, jehož důvěru si musíte získat. Když se vám to však podaří, budete bohatě odměněni. Je to věrný pes, člověku, kterého si oblíbí, je bezmezně oddán. Je velmi ostražitý, ale klidný. Dříve byl čau-čau využíván všestranně - k lovu nebo tahu - dnes si jej lidé pořizují především jako svérázného společníka, který zaujme svou výraznou vizáží.
Plemenný standard
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je čau-čau zařazen do skupiny V. - Špicové a primitivní typy, sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena. Oficiální zkratka pro ČR je CHW. Bez pracovní zkoušky. Využití: hlídací a společenský pes.
Základní péče
Čau-čau je poměrně náročný na údržbu vzhledem ke své srsti, která se musí pravidelně kartáčovat. Kvůli její délce a hustotě nesnáší dobře vyšší teploty, dokonce je zde nebezpečí přehřátí. V letních měsících je proto nutné dbát na dostatek vody a nenechávat jej dlouho na slunci. U některých jedinců mohou také hrozit komplikace související s přešlechtěností plemene.